Léčit své stíny pláčem nebo vstoupit na novou frekvenci?

Často máme za sebou období či situace, kdy jsme se necítili dobře. Kdy jsme si procházeli svým stínem, který se v našem životě objevil a my už ho nechceme. Nebo bolest, jejíž počátek se ukázal třeba až někde v dětství.

V tu chvíli se ponoříme celí do těchto svých trápení a někdy v něm zůstáváme příliš dlouho.

Já sama jsem prošla mnoha svými stíny a občas se ještě nějaký objeví. Čistíme stále naše bolesti, které postupně vylézají napovrch, právě když je jejich čas. Postupně jich je méně a cítíme se lépe a lépe 🙂

Jsou to nepříjemné hodiny, dny, někdy týdny. Někdy s tím umíme pohnout hned, jindy to trvá moc dlouho. Slyšíme z různých stran, jak je dobře, že se tomu věnujeme a snažíme se poléčit svou bolest, přijít na nové řešení.

Každý máme svůj nástroj, jak se zaručeně zase pohneme z místa dál. Někdy opravdu nevíme. Určitě se ale shodneme, že je dobré se podívat na to, co se mi teď nevede, co dělám špatně nebo proč se mi to děje.

Myslím si, že pracovat se sebou a se svými stíny je to nejlepší co můžeme udělat, protože nás to posouvá stále dál, k harmonii, a to ve všem.

Někdy ale lidé pracují na sobě se svými stíny až příliš dlouho. Co znamená příliš dlouho? Když se člověk trápí, něco si dává za vinu a nepřijímá, že se věci nějak udály, stále si nese svůj balvan s sebou a odmítá ho pustit… že vlastně nic nemá smysl, protože to trápení je příliš velké na to, aby se člověk zvedl a šel dál. I to se stává.

Poslední roky přemýšlím nad jinou cestou nebo klidně i doplňující k tomu všemu, a přišla jsem na to. Vstupuji do jiné frekvence. Do frekvence, kde se chci nacházet.

Každá emoce i stav toho co prožívám má svou frekvenci. A kde byste se chtěli nacházet vy?

Je známo, že frekvence soucitu, vděčnosti a lásky jsou ty nejvyšší. A toho jsem začala využívat už dávno. Každý přece známe ten pocit všeho jmenovaného. A víme, jaký je rozdíl mezi těmito krásnými pocity a pocity bolesti a utrpení.

Všichni víme, kde se chceme nacházet, co potřebujeme zažívat, abychom se cítili lépe. A to je ten bod, kterého se můžeme chytit a vstoupit do jiné frekvence, kde je ten můj vysněný stav.

Vůbec nevadí, že zatím v realitě zažíváme jiný stav. My si přece můžeme ten nový nastavit. Dokáže to nejen naše mysl, ale i srdce, protože spolupracují. V tom nejlepším případě, samozřejmě.

To, co dokážete v hlavě vymyslet, jak byste se chtěli cítit, je úžasné. K tomu tu mysl máme. V dnešní době bych dokonce i řekla, že hlavně k tomu. A to, co vymyslíme, je třeba pak procítit. Pokud si to dokážete vizualizovat a prožít v sobě ten stav, kde se chcete nacházet, pak je to to nejlepší a je to nejrychlejší způsob.

Ano, jsme opět u vizualizace a meditace 🙂

Víte, co dělají děti? Často, když jsou ještě hodně malé, koukají do prázdna a jen jsou. A víte co? Nejen, že jen jsou, ale jsou ve svých pocitech, něco si představují a prožívají to v sobě. A na rozdíl od nás dospělých tam tolik nedávají obavy a strachy, protože ten svět ještě tolik neznají a nemají žádná omezení. Pozorujte je někdy.

A přesně toto bychom měli dělat my dospělí. Moc dobře chápu, když je ale člověk právě v té hodně nízké frekvenci kvůli svým bolestem nebo trápením, nejde to třeba hned nebo dokonce je tam k nějaké vizualizaci nechuť.

Taková fáze totiž přichází až když člověk ze sebe tu bolest vydá, vypláče ji, aspoň něco málo si uvědomí… Jak jsem ale už řekla, není třeba tam setrvávat příliš dlouho. Pomalu ale jistě můžete s častými vizualizacemi začínat. Postupně se vaše frekvence bude měnit k té pozitivní a půjde to lépe.

Nechci se vzdát!

Co se stane, když se svého trápení nechci vzdát? Zůstáváme stále ve stejné frekvenci své bolesti… To už je věc našeho ega, které koná v tuto chvíli jen s nálepkou „já bojuji“. „Hýčkám si u sebe svou bolest, protože je přece moje a nechci ji pustit“. Můžou za to také strachy, se kterými jde pracovat. Nebo je rovnou naladit na jinou frekvenci, to jde také velmi rychle a učíme se to na workshopu. A kde je nálepka, kterou chceme žít – „já jsem a miluji“? V srdci. Tam tvořím svou realitu, s pomocí mysli samozřejmě. Tato mysl už ale nehraje prim, srdce ano.

Známý americký spisovatel a lékař v oboru neurologie Joe Dispenza už dávno o této technice mluví a svými kurzy lidem pomohl vyléčit se z různých nemocí a posunout jejich život na jinou úroveň, o které třeba ani nesnili. Rozhodně doporučuji shlédnout nějaká jeho videa.

Kvantová věda také mluví o tom, že spojením mysli a srdce dokážeme zázraky. Jde jednoduše jen o prožívání pocitů naplno, toho, co si naplánujeme, jako by to už probíhalo.

U mě se nejlépe vstup do jiné frekvence vždy projeví, když si vše vizualizuji v přírodě.  Prožívám v sobě už dopředu ty pocity, které chci zažívat i v realitě. To je pro mě místo, které je tak čisté a hodně mi pomáhá. Můžete si samozřejmě vizualizovat kdekoli, kde je vám to příjemné.

„Vstupuji do nové frekvence“

Proč to ale všechno píšu? Důležitá je pro mě myšlenka, že i když k nám v životě přicházejí různé situace, které nejsou příjemné, můžeme jim dát jen krátkou dobu – nezbytně nutnou, na pochopení a prožití a nemusíme se dlouho trápit.

Jde o to, že i tak je možné se naučit přijímat vše rychle, s nadhledem, prožitím, ale rychlým nástupem nové frekvence, kterou si sám vyberu, co a jak chci žít.

Není to žádná teorie, i když kdysi možná byla. Já to žiji a věřte mi, ať k vám přijde v životě cokoliv, jde to zvládnout ještě lépe, než jsme si mysleli. Umíme vytvořit v životě to, co chceme, ať už překračujeme malou či velkou překážku. A ani to překážka být nemusí.

Jsem pro obojí, oplakat své stíny a bolesti, pochopit je, ale rychle vstoupit na novou a pozitivní frekvenci 🙂