5 cest k Odpuštění, které brousí náš diamant

Vždy, když s někým mluvím o odpuštění, cítím, jak atmosféra zhoustne. A nedivím se, protože ten, kdo je v takovém procesu, který může trvat i roky, moc dobře ví, jak těžké takové období může být. Nebo si ten dotyčný naopak vzpomene, jak náročné období to pro něj bylo, než k odpouštění došel. Je to ale i úleva.

Většinou se setkávám právě s lidmi na cestě za odpuštěním. A není to snadná cesta. Rozbíjí totiž veškeré naše předsudky, jak by co mělo být, rozebírá nás na kousíčky a zase skládá dohromady. Je to jeden z procesů, který často zůstává opomíjen, a proto se nedokážeme pohnout v životě dál.

Jak tedy v takovém procesu uspět a docílit našeho vnitřního míru?

Brousíme a brousíme náš diamant v sobě

Když nás trápí nějaká věc, nemůžeme něco pochopit, tedy odpustit, je to signál se zastavit a jít do své hloubky. To, co se nás dotklo a máme pocit, že by se měl změnit pohled na druhé straně, to je jen půlka pravdy. Tu však nemusíme v tento moment chápat, protože nejdůležitější je náš vnitřní prostor.

Pokud si svého vnitřního prostoru všimneme a začneme se jím zabývat víc než tím prostorem a pohledem druhého, jsme na stopě ke svému zářícímu diamantu, který tady v životě stále brousíme.

Tím porozuměním sám sobě se posouváme dál. Ano, nepochopení druhých nás bolí a často jim dáváme za vinu to, co se stalo. Ať už jde o cokoliv, odpuštění je jen název procesu, který může trvat chvíli, ale taky několik let…

Pouštím to

Co to odpouštění vlastně je a jak se projevuje? Nejčastější dotaz je „Jak mám odpustit?“ Odpovídám často, dýchejte…

Od-pustit, pustit se něčeho je přece naše práce. To ostatní už se poskládá samo. To je vlastně ten zázrak, který se pak často stane, jakmile se „toho“ pustím – odpustím, najednou se celá situace jeví jinak. Dokonce se i věci rovnají do stavu, na který jsme ani nepomysleli ještě před odpuštěním, že by mohl nastat.

Dýchejte… a co tedy dál?

1. Plakejte. Prožijte své emoce způsobem, který potřebujete. Boxujte, klidně si i zanadávejte, vykřičte to, vytančete. Cokoliv, co vám pomůže své emoce dostat ze sebe a projevit je.

2. Pokud se dostanete do fáze zamrznutí, je to známka toho, že tady je bod, kdy musím jít ještě hlouběji a odkrýt nejspíš nějaké zranění, které mi i tato situace připomněla a chce prostě vyléčit. Zamrznutí se může projevovat různě. Je to vlastně strach se někam posunout, jít do té větší hloubky a zabývat se něčím, co mi není příjemné. Tady je třeba mít odvahu a jít do toho, protože pokud to nevyřeším, tohle zranění mě bude provázet v životě dál. Pokud tu odvahu sami nemáte, najděte si průvodce, který vám s tím pomůže.

3. Promluvte si se Zemí. Myslím tím s čímkoliv živým na Zemi. S rostlinami, vodou, stromy, půdou, kameny, ohněm, větrem… co vám přijde do cesty. Je to totiž váš přítel, dokáže vám zrcadlit pravdivou a pro vás velmi cennou informaci. Příroda je totiž nestranná, a proto je důležitým bodem v našem pochopení. Pracovat tímto způsobem je lehčí, než si myslíte.

4. Najděte si svůj způsob léčení. Co vás popohání dál? Co vás posiluje a léčí? U mě je to hudba a malování. Podporuje mě v pouštění emocí, hladí mě na bolístkách a rodí se pak zase mé opět nové já…

5. Zodpovězte si na otázku, co je váš další cíl v životě, po této zkušenosti. Budete se divit, ale celý tento proces člověka opravdu mění, když si dovolí do něj vstoupit.

A opět dýchejte. Teď už ale dýchejte ve svém novém nastavení. Právě se to stalo.

Odpouštíte…

Právě jste ve fázi, kdy najednou na sebe vidíte do větší hloubky a vidíte, proč jste předtím odpustit nedokázali. ODPUŠTĚNÍ je vlastně porozumění sám sobě, odpouštíme sami sobě. Tohle je celé to kouzlo a ten zázrak.

Také se stává, že najednou i chápete, proč ten druhý tak konal a kam jej taková situace vede dál…

Připouštím si to, přijímám se

Nemusím chápat pohled celé situace. Je to stejné jako při nějaké přírodní katastrofě. Tam už často chápeme koloběh života, že se takové věci prostě dějí, aby byla nastolena harmonie. Tím, že jsme součásti přírody, naše odpuštění tím navozuje stejnou harmonickou atmosféru. A i když ji nevidíme při našem odpuštění v realitě hned, věřte, že se vždy po nějakém čase projeví.

Samozřejmě, je to i našim přičiněním. Byli jsme důležitými prvky v tomto procesu. Energie však fungují tak, že pokud připouštíme jiný úhel pohledu, přijali jsme v té situaci sami sebe, že jsme udělali, co jsme mohli, nastolí se tím jakási rovnováha.

Odpuštění je tedy nástroj, jak se dostat dál. Odpuštění je pochopit sám sebe, přijmout sebe takového jaký jsem. Odpustit sám sobě je odpověď.

Ať už takový proces odpouštění trval u vás déle či méně, je to jen cvik, výdrž a odvaha se v tom zdokonalovat. Časem se vám to bude zdát jako jen další stupínek otevírání se novým věcem a pochopením a půjde vše snáz.

Ze života nás všech

Spoustu z nás najde v životě určitě víc situací týkajících se odpouštění. Objevují se ve vztazích k rodičům, dalším členům rodiny i svým dětem, partnerům i přátelům. A nemusí to být jen lidé, jsou různé případy 🙂

Mohla bych přidat nějaký příběh do kruhu také ze svého života, které byly silné a stály mě velkou odvahu odpustit…

Odpustila jsem své kamarádce, kterou znám od dětství. Ve svém manželství měla románek s jiným mužem a já stála najednou mezi oběma manželi a měla je podporovat. Nakonec se udobřili a z nepochopitelných důvodu padla vina na mě. Z jejich strany došlo k přetrhání kontaktů. Tehdy jsem stála jako opařená a nevěděla co se vlastně stalo. Když jsem se podívala na sebe, jakou roli jsem jim vlastně zahrála a poučila se co už nikdy neudělám, odpustila jsem kamarádce a věřím, že jednou to pochopí i oni a situace se umoudří.

Takových podobných i hodně jiných případů najdete určitě i vy. Pak jsou tady jiné, naše lásky, rodiče… Vždy je však třeba myslet na to, že i když se v první chvíli cítíme třeba i ublíženi, a že něco není fér, že i ta druhá strana má pro to co se stalo své důvody, o kterých nemusíme mít ani páru.

A že jednoho dne se třeba vše ukáže v jiném světle a vzájemně se pochopíme… Nejdůležitější v té chvíli je najít v srdci mír. Vědět, že jsme více udělat nemohli.

Když odpustíme, zůstane jen láska… Najednou pocítíte, že v sobě máte jen radost žít dál a vidíte nové horizonty a příležitosti. Nemusíte už zažívat stavy plné emocí ze situací, které nejsou vyřešené a nepochopené. Vyřešte je sami.

Jako třeba já, kdy máte zase chuť přijímat vše, co přichází. Kdy chcete cestovat, tančit a radovat se s okolím… pořídit si třeba ten vysněný dřevěný domek se zahradou, ateliérem a meditárnou uvnitř 🙂 nebo si zhmotnit jiné věci, které vás prostě napadají, ať už jsou šílené nebo ne…

Máte právo na emoce, jejich prožívání, protože práce s nimi nás posouvá dál. K sobě samému.

Odpuštění je transformace a další důležitý krok v životě. Odpouštěním se mé nitro otevírá jako právě nový, a ještě barevnější květ…