Je v pořádku důvěřovat a být viděn

Tohle téma je i pro mě nové. Právě jsem vstala uprostřed noci, protože mě probudil sen. A protože se snažím otevřeně mluvit o věcech, které se v mém životě dějí, chci tento příběh zapsat a zároveň vám jej předat. Je mi totiž jasné, že se tohle téma dotýká možná více z nás… Aspoň můžete vidět, jak se náš vnitřní svět odráží i v noci ve snech a co je třeba řešit.

Realita

Než jsem dnes šla spát, asi kolem jedenácté večer, slyšela jsem venku hlasitý motor auta. Když jsem se podívala z okna, viděla jsem hasičské auto, později i policejní. Dost dobře jsem neviděla, co se tam stalo, protože mi ve výhledu zaclánělo malé zastřešení chodby do garáží. Pak mi došlo, že na zaparkované auto spadl strom, který se zlomil při dnešní bouřce.

Na tom stejném místě jen o pár metrů dál se zhruba před rokem stala nehoda, kdy bohužel jeden mladý muž spadl z balkonu při své oslavě narozenin. Bohužel, nepodařilo se jej zachránit. A já to samozřejmě z okna viděla. Ne jeho pád, ale jeho pokus o záchranu… Stalo se to také v podobný čas večer. Tomu místu, kde dopadl, jsem se dlouho vyhýbala a chodila i s odpadky okolo.

Často stojíme naproti svým obavám a neumíme se pohnout…

Sen

Před chvílí jsem se probudila celá zpocená a vyděšená a hned začala přemýšlet, co mi ten sen chtěl říct:

„Měla jsem stan na místě přesně tam, kde bylo zaparkované auto, kde na něj spadl ten strom. Když jsem v tom stanu byla, skoro jsem se nehýbala, aby nikdo nepoznal, že tam jsem. Byla tma, přestože bylo teprve dvě hodiny odpoledne. Věděla jsem, že venku je někdo, kdo mi chce ublížit. Zároveň se mnou ve stanu byla nějaká žena, kamarádka. Té se už po chvíli nelíbilo, že po ní také chci, aby se vůbec nehýbala, a tak se ze stanu odstěhovala. Začalo mi být divné, že tam sedím nehnutě a že mám možná strach zbytečně, že se mi něco stane. Vykoukla jsem ven a viděla jednoho muže, který je mi velmi blízký, jak stojí na špičkách, natahuje hlavu a vyhlíží mě. Došlo mi, že z toho stanu musím ven. Najednou jsem celou plachtu stanu jedním mávnutím odhrnula a všude bylo světlo.“

Když jsem se probudila, tušila jsem ještě rozespalá přesně, že se shoduje s tím, jak se v poslední době cítím a co v sobě řeším.

Nevědomky jsem se schvovávala…

Jak jsem se začala schovávat

V průběhu posledního roku jsem v sobě zaregistrovala, že se nechci moc ukazovat. Dokonce jsem se musela trochu nutit do některých akcí, jen abych byla prostě činná. Vlastně tyto první pocity jsem zaregistrovala, když skončilo období, kdy jsme se s lidmi moc nemohli stýkat kvůli ´virovému´ období. Pravda, trvalo dva roky. Takže se to podepsalo vlastně i na mě, ač jsem v tom období byla vlastně celkem v psychické pohodě.

Zřejmě k tomu přispěly i mé neúspěchy naplnit workshopy v období těchto dvou let. Mé sebevědomí klesalo, a i když všichni víme, že to tehdy nebylo snadné pro nikoho a někteří dokonce o své živobytí přišli, začala jsem se sama sebe ptát, jestli na to vůbec mám. Předávat co umím, co vím a pomáhat druhým v uvědomění si svého potenciálu a inspirovat druhé za radostným životem.

Z toho všeho vyplynulo, že jsem se začala schovávat, ač jsem to dělala nevědomě. Měla jsem v hlavě tolik nových projektů, které chtěly ven, a přesto to šlo ztěžka. Postupně má energie byla menší a vyzařování do okolí také, a svět mi to brzy začal také dávat najevo. „Co do světa vysíláš, to se ti vrací.“ Chápete? Stále jsem ty své pocity však nemohla rozklíčovat.

„Co do světa vysíláš, to se ti vrací.“

Můžeš být viděna, jsi v bezpečí

K úplnému rozklíčování došlo nejspíš až dnes, protože tento sen vypovídá o mém vnitřním světě a přesně to do sebe zapadá.

Vypadá to, že jsem si vyrobila pěkný program, který ukazuje na bezpečí kolem mě, že když budu viděna, něco se mi stane.

Zapadají do toho i mé myšlenky, o kterých jsem neměla vůbec ponětí, odkud se berou. Například, že se mnou spadne výtah, že na mě spadne ve větru větev ze stromu, že se na mě sesypou klády dřeva naskládané na autě jedoucím přede mnou na dálnici… Vůbec jsem nechápala, kde se tyto myšlenky berou, když jsem vždy bezpečí cítila a věřila, že se v mém životě děje přesně to co má – byla jsem tedy bez jakýchkoli obav.

Teď, když nad tím přemýšlím, chci si opět dovolit být v bezpečí a být opět viděna. Projevit se zase naplno, ne jen z půlky…

Důvěra…

Vyčištění a narovnání programu

Je jasné, že tento program se děje jen v mé hlavě. Když jsem si ho hned po svém snu uvědomila, se zavřenýma očima jsem se do snu vědomě vrátila a nechala jej vyvíjet se dál v mé režii. Viděla jsem, jak stojím na místě auta, na který spadl strom a hluboce dýchám. Učím se zase důvěřovat… Vše, co se nám děje je vlastně odrazem naší důvěry v tento život. Pokud nedůvěřujeme, můžou se nám začít dít nepříjemné věci.

I já si myslela, že má důvěra je tak silná, že se mě nic nemůže dotknout. Jenomže zapomínáme na skrytá ´minitraumata´, která se nám během života stanou, a kterým nevěnujeme přílišnou pozornost.

A to je další část čištění a narovnávání programu, který jsme si vyrobili. Podívat se do míst, tedy do období, kdy jsme se necítili třeba v bezpečí, kdy nás někdo zranil a my přestali důvěřovat… zkrátka, kdy se v nás zažehla malá jiskřička nedůvěry, která se postupně mohla okolnostmi zvětšovat.

I malá minitraumata je třeba registrovat a věnovat se jim

Chci být zase viděna

Je mnoho různých situací a programů, které nám mohou v životě bránit jít vpřed. A v tomto mém případě jsem konečně přišla na to, proč se mi některé cesty začaly uzavírat, proč jsem sama sobě někdy nevěřila, proč jsem zkrátka přestávala být viděna…

Zajímavé bylo, že viděna jsem vlastně být chtěla, jen jsem nevěděla, jak to udělat a co mi brání. Ano, spoustu se toho kolem mě energeticky změnilo, ale zároveň jsem v sobě já sama necítila bezpečí.

A s tím je třeba popracovat ve svých myšlenkách, odstranit ty, které nám nedělají dobře. A samozřejmě přijít na situace, které jím jsou spouštěčem.

Mám teď pocit velkého vítezství, protože jsem díky tomuto snu a okolním událostem dovolila zvědomit si své obavy a zároveň další program.

Chci být zase viděna…

Naslouchej sám sobě

I vy můžete. Stačí dávat pozornost tomu, co vám není příjemné. Někdy i to je těžko rozpoznatelné, protože hlava říká, že je vše v pořádku. Stačí se zeptat sám sebe: Je tento pocit, který teď mám, mým spojencem a chce pro mě to nejlepší? Nebo se za tím skrývá něco, co nechci vidět?

Tak zase dobrou noc 🙂 …ale zároveň krásný den všem, kteří jsou hrdí na své vnitřní příběhy, protože ty nás vedou vpřed. Protože jsme lidé a bez nich by náš život nebyl naplněn tak, jak se zřejmě po nás chce 🙂

Michala Králová
“Podporuji a inspiruji lidi k tomu, aby se skrze moudrost přírody propojili se svým skutečným já a svou vnitřní silou. Vedu je k sebelásce tak, aby žili naplno, autenticky a využívali svůj nejvyšší potenciál.” Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Ochrana osobních údajů