Staňte se pozorovatelem vašeho vnitřního světa a realizujte se

Jak se dostat k sobě samému? Jak poznat co mi mé vnitřní já zrovna říká, jak se vyznat v tom co cítím, co mi napovídá a jak nedělat “špatné” kroky směrem, který nám není vlastní?

Špatné kroky neexistují. Všechno, co v životě uděláme, má nějaký smysl. Samozřejmě, když se poučíme a uvědomíme si co jsme se měli takovými kroky dozvědět, taky je to dobře, uleví se nám. Někdy je těžké rozklíčit co cítíme, někdy nám náš vnitřní svět může připadat dost chaotický.

Můj vnitřní svět byla jedna velká koule pocitů

Když jsem dospívala, vnímala jsem spoustu věcí kolem sebe. To, co lidé cítí, jejich emoce. Vnímala jsem i jejich potřeby, a protože jsem měla v sobě program moc se neprojevovat a být ta hodná holka, vstřebávala jsem do sebe všechno a dělala vše pro okolí, aby bylo šťastné.

Nejdřív jsem to zvládala, myslela jsem, že je to tak správné. Když ale dospíváte a chce se po vás v některých záležitostech váš názor nebo úhel pohledu, buď jsem nevěděla co říct nebo jsem měla v sobě velký zmatek, co vlastně cítím a co chci.

Často jsem i věděla co chci, ale nedovolila jsem si to projevit. Souvisel s tím i nějaký zakořeněný vjem, že tady přece nejsem od toho, abych svůj názor říkala, protože to často nebylo k ničemu. Nebylo to tak horké, ale i ty malé věci dokáží člověka někdy dost „ututlat“.

Ve čtrnácti jsem se vzepřela. Všemu a všem. Najednou jsem cítila velkou potřebu všem říct, co si vlastně myslím. Souviselo to i s jinými zážitky, ale vím, že od té doby jsem věděla, že ten svůj vnitřní svět mohu dávat ven. Předtím jsem jej vyjadřovala jen v hudbě a malováním.

A dnes, skrz tu velkou cestu naslouchání sobě a učení se dávat najevo vše co chci, jsem na sebe hrdá a spokojená. Člověk se stále učí 🙂

Jak se stane, že neumíme projevit svůj vnitřní svět?

Může to být mnoha okolnostmi. Například dlouhá léta jsme žili v něčem, s čím jsme nesouhlasili, ale vzali jsme to nakonec tak za své, že se to pro nás stalo normálním. Člověk už pak nerozezná, co je jeho a co ne.

Nebo se můžeme ocitnout v situaci, kdy chceme někomu pomoci, z různých důvodů, ale nesouzní to s námi. Nechceme však toho druhého nechat takzvaně na holičkách nebo aby se cítil nekomfortně, tak mu přece jenom dáme pomocnou ruku.

Když to takhle uděláme několikrát za sebou, tady se začneme ztrácet v tom, co je naše. Oba případy nejsou podle nás, tak jak bychom chtěli věci dělat a v obou případech se nám tento způsob bytí neopouští lehce.

Zaprvé jsme si na to navykli a za druhé jsou to většinou programy, které si pěstujeme v sobě dlouho, ne-li od dětství a špatně se opouští.

Jsou i další příklady, kdy neposloucháme náš vnitřní svět. Často i proto, že nevíme, jaký vlastně je. Jak ho ale najít? Jak víme, že to je to, co opravdu cítíme, co chceme a co je “naše”? Sama jsem se v dospívání i já v tomto ztrácela, stává se to často…

Všechno to ale znamená, že nejsme ve svém těle, často až tak, že nectíme své potřeby a se svým tělem nemáme vůbec spojení nebo jen málo.

Dostat se do těla

Nejdůležitější je dostat své tělo pod “svou” kontrolu. Vědět, co se v něm odehrává, jak se pohybuje, co mu děla dobře a co ne. Začít jej milovat. Pohladit své ruce a vnímat, co všechno dokáží udělat a k čemu jsou.

Nebojte se přemýšlet nad každou části těla, vždyť je vaše a je to to nejcennější co máte. Klidně si můžete zkusit i pár nových sportů, abyste zjistili, jak vaše tělo funguje. Nebo si to aspoň připomněli.

Postupně se dostat do své citlivosti

Vědět co chci a znát svůj vnitřní svět znamená “cítit”. Pokud si to nedovoluji, ať už z jakéhokoliv důvodu, žiji jen napůl. Takže jak dál, do své citlivosti?

Pár příkladů, co pomáhalo mě:

1. Když se to teprve učíte, znát svůj vnitřní svět, jděte na místo, kde se cítíte v bezpečí, kde je vám příjemně. To totiž značí, že to je to vaše místo, kde se vaše srdce cítí dobře. Ať je to místo v přírodě, u vás doma nebo nějaké netradiční místo, významné pro vás.

2. K naladění se na sebe vám pomůže hudba, kterou máte rádi. Je to stejné jako s tím místem. Do svého vnitřního světa se ale nejlépe dostanete v tichu, i když jemná hudba může být dobrý začátek.

3. Může to být i činnost, při které se cítíte opravdu skvěle a uvolněně. Činnost, která vás přivádí klidně i do extáze, do svobodných myšlenek a pocitů štěstí.

4. Dýchejte. Dech je jeden z nejdůležitějších procesů, které vás spojují s vaším tělem, ale i s vaší duší a srdcem.

5. Vnímejte v tichosti vše kolem vás. Naslouchejte všemu a všem a pak se obraťte k sobě, co na to vše říká vaše já, vaše srdce. Naslouchejte mu.

6. Až budete znát své stanovisko, co si o okolních vjemech mysli vaše já, pak je na řadě příroda. Ta nejlépe ví, jaké to je být v tichosti, přitom žít, a zároveň cítit. Můžete se naladit na cokoliv přírodního – strom, řeka, skála… Naslouchejte jim, co vám chtějí sdělit. Pokud nic, můžete plynout zároveň s řekou nebo se skálou jen tak být.

Další návrhy jak se naladit na sebe sama jsou v krásném ebooku Nalezení vnitřní komunikace, který jsem pro vás sepsala.

Věřte nebo ne, mám to vyzkoušené milionkrát, přírodní elementy vás naučí vnímat sama sebe. Vím, že vás často posílám do přírody, ale ze zkušenosti sebe i jiných, třeba při práci s klienty nebo od přátel, vím, že to je ta nejsnazší cesta. Vnímat svůj vnitřní svět skrz přírodu, to může každý…

Staňte se pozorovatelem toho, co žije kolem vás. V tichosti, a cítit, jak to na vás působí a co to s vámi dělá. Je to velký krok k tomu stát se pozorovatelem sama sebe a začít vnímat a cítit, co chcete.