Strach nebo radost?

Tohle je historka s mými synovci. Nejlepší příklad, který ukazuje, jak bojujeme se svými strachy od malého dítěte…

Pokud je strach největší nepřítel, co je pak radost? Radost je jedna z cest, jak žít život příjemně a neustále v přítomném okamžiku. Jak se to dělá? Zbavit se všech strachů… tak to vypadá na neustálý koloběh… A jak z toho ven?

Strach je vlastně přítel.

Není lepšího učitele, který by nás posouval dál, pokud mu nasloucháme a poděkujeme mu za ukázkovou lekci, čeho se vyvarovat a co naopak následovat.

Co třeba dítě, které se bojí skočit do vody? Bohužel mělo zkušenost, kdy jako bezprostředně chovající se dítě skočilo asi ve dvou letech do skruže s vodou, nedopatřením otevřené… Dnes skoro jako čtyřletý má v sobě blok, který mu brání si užívat opět bezprostředně vody a skočit do bazénu (samozřejmě s rukávky).

Jeho mladší dvouletý bratr do bazénu skáče s nadšením a radostí, protože za sebou nemá zkušenost svého staršího bratra…

Je zajímavé pozorovat malého kluka, který sedí na břehu, mající v očích strach a zároveň touhu si užívat vody, jako jeho bratr. Vidíte na něm, jak se v něm bije to, zda poslechnout svůj strach a zůstat navždy na břehu nebo následovat po malých kručcích svou touhu po radostném skoku do vody.

Znovu najít sebejistotu, že to dokáže.

Naše povzbuzování jej uvádělo do rozpaků a měnilo jej v stydlivého kluka… Naštěstí se nevzdal. Když jsme jej nechali být v klidu, pozoroval svého bratra a zároveň jen plaval kolem něj. Po pár hodinách jsme si všimli, jak z břehu ze sedu lehce skáče s dětmi do bazénu. Hlavu si však neponořil, a když mu náhodou kapky vody osvěžily obličej, utíkal k ručníku.

Udělal pokrok, ale stále se ještě neodvážil skočit do vody rovnýma nohama. A další den? V jednu chvíli ten předtím ustrašený kluk zajásal a hlásal na celé okolí, že to dokázal a už skáče taky do vody jako bráška. Všichni jsme oslavovali s ním a vzájemná radost umožnila ještě tomuto znovuzrozenému dítěti se posunout ještě dál.

Už neskáče krok od břehu bazénu, ale soutěží s dětmi o nejdelší skok a vzájemně se předhánějí, kdo se u toho více potopí, než jej rukávky opět vynesou na hladinu 😀

Všichni překonáváme strach, překročit hranici, kterou jsme si sami stanovili.

Hranici, kterou jsme si v mysli sami stanovili, že přes ni už nepůjdeme. Ta hranice však posouvá naši odolnost, posiluje sebejistotu, pokud se rozhodneme ji opět posunout. Není to jen o odvaze. Je to i o víře v sebe sama, že se můžeme dostat dál než jsme si stanovili vlastní hlavou.

Strach neexistuje, je jen výplodem naši mysli, ega, které brání srdci plně rozvinout svou intuici, že třeba teď už se věci mohou dít jinak než minule a přesně tak, jak jen sami si určíme…

Skočte do vody, oslavujte, že jste pochopili svůj strach, který vás posunul zase o kus dál a k novým příležitostem 🙂