Prozření díky krajinám a šamanům Yucatánu

Hodně toho, co zde chci říct, nejde dát do slov. I tak se o to chci pokusit a předat něco, co už půl roku ve mně klíčí a zdá se, že dozrálo právě v Mexiku. Dlouho jsem přemítala kam dál – další stupínek v mém životě. Cítila jsem tam, jak je příroda mocná a kde jsem nacházela to, co se ve mně zrovna rozeznívá.

Minulý rok se toho dělo opravdu hodně, a tak posledního půlroku nebyl čas na nějaké další články, které by inspirovaly, když se ve mně další inspirace teprve rodila… I když jsem moc chtěla.

A je to tady. Teď po návratu z cest cítím, že jsem zase celá… byla jsem vždycky, jen jsem zase potřebovala doplnit některé dílky do skládačky.

A co všechno bylo k dispozici?

• 

• 

Příroda, která otvírá srdce do lásky k Zemi

Každá krajina, kterou jsem zatím navštívila mě vždycky něčím oslovila. Každá má svou tvář a něco v člověku otevírá, něco mu říká.

Kdybych si měla však vybrat, kde chci léčit své srdce, kde chci poznat další část sebe a pravé Matky Země, bylo by to určitě Mexiko.

Města Yucatánu

Naše malá expedice navštívila od malých měst na severu Yucatánu až po ty větší i na východě krásného poloostrova. Říká se, že Yucatán je jedna z nejkrásnějších částí Mexika. Souhlasím. Úplně jsem se zamilovala do malých vesniček jako například Oxkutzcab, kde turistu skoro neuvidíte, kde vládne klid a mír spolu s potomky Mayů.

Mají tam i nějaké problémy, které se dějí nejspíš všude v Mexiku, ale o tom dnešní psaní nebude…

• 

• 

…také do měst větších, jako je Merida nebo Tulum. Zatímco Merida je velké město, hlavní město Yucatánu, cca 50 km od Mexického zálivu, kde je každý den vidět, jak se stále oživuje stará kultura Mayů, na karibském pobřeží město Tulum je plné okolních mayských pyramid a archeologických míst, stejně tak nádherných jeskyní – Cenotes.

Cenotes

Jsou opravdu klenotem, některé jsou otevřené a mají průchod do nebe skrz skály – to jsou ty nejstarší jeskyně, ale jsou tam jeskyně i podzemní. V jedné takové podzemní i otevřené Dos Ojos (Dvě oči) jsem měla krásný zážitek, kde jsme v neoprenech a se šnorchly mohli obdivovat zatopené části z doby ledové, jak se kolikrát stalaktity a stalagmity spojovaly.

Připomnělo mi to tehdy jeden z Hermetických zákonů – „Jak nahoře, tak dole“. Mělo to velký duchovní rozměr. V jedné chvíli jsem začala rychleji dýchat, až jsem musela sundat brýle se šnorchlem a se vzlykem si poplakat… Nad tou nádherou, bylo to dojetím. Cítila jsem se jak v lůně Matky Země. Cítila jsem tu velikost, čistotu a zároveň velkou sílu. Ještě dnes hledám ta pravá slova.

Pyramidy, místa Mayů, Toltéků a Aztéků

Ano, jsou velkolepé. Mají však každá úplně jinou energii. U některých byl cítit velký duch spojený s vesmírnou tématikou a bytostmi, mimozemskou civilizací. Ostatně, říká se, že tyto kmeny pocházely všechny z Vesmíru. Oslava života skrz duchovní praktiky byla zřejmá, dokonce i obětování životů, které nám dnes přijde už neskutečné.

• 

• 

Například pyramida Chichen Itza je opravdu gigantická, ale na skoro všechny objekty, které k ní patří, to chce dost energie. Dokážou vysílit, protože se zde mísí vesmírné moudrosti, znalosti o zvuku, astronomii, zároveň s kmenem Toltéků, kteří byli navzdory jejich moudrosti velcí válečníci. Já sama jsem to moc nepobírala, bližší mi byla pyramida Ek Balam. Tu doporučuji právě naopak pro nabití nových sil.

Pyramida Uxmal byla také velmi zajímavá, zvlášť mě zaujala energie příjemného souznění, kde býval chrám kněžek 🙂

Mayské pyramidy v Tulumu jsou jako jediné přímo u karibského moře. Je to krásná podívaná, ale celou dobu se nám všem chtělo spát, zavíraly se nám oči, jako bychom upadali do jiného tranzovního stavu. Něco se opravdu dělo a měli jsme opravdu pocit přítomnosti mimozemské civilizace.

• 

• 

• 

Přímořská a mořská zvířata, divoké pláže

To, že jsme viděli v přírodě a zvlášť kolem pyramid na každém kroku leguány, nás postupně přestalo udivovat. Byli však nádherní, takoví všudypřítomní strážci.

Úžasný zážitek jsme měli na tulumské pláži, kde jsme plavali se želvami, obrovskými karetami, a dokonce i s rejnoky. Nikdy jsem nebyla tak blízko želvě, snad se všemi odstíny hnědé na jejím krunýři. Pozorovali jsme, jak se pasou na mořském dně, třeba i dva metry od nich. Když přijde jejich čas, na tamní pláží kladou svá vejce a můžete vidět mnoho malých želviček…

• 

Přírodní park Sian Ka’an má rozlohu cca 5 tis. km² (v mayském jazyce znamená „Místo, kde se rodí nebe“), kde jsou k vidění různé ekosystémy, včetně jezera plné mangrovníků a mořských krav – kapustňáků, je plný dobrodružství. Vidět na vlastní oči krokodýla z bezprostřední blízkosti nabádá člověka k různým myšlenkám a zároveň k obdivu.

A co teprve ptáci, jako orel mořský, ibis bílý nebo pelikán, který nám létal velmi nízko nad hlavami a lovil v moři 🙂

Pláže jsou tam nekonečné, lemované palmami, a když se zahledíte do dáli, vidíte jen různé odstíny tyrkysové modři. Tulumské pláže jsou obehnány v moři velkým reefem – podmořským útesem, takže je plavání i potápění bezpečné. Jen i to moře je tam někdy trochu divočejší.

• 

• 

To vše oslňovalo a příjemně dotvářelo mexické slunce, které je opravdu ozdravné a nemůžete jinak, než se usmívat… Samozřejmě i za příležitostného desetiminutového deště, které občas ovlažily naše tropické dny.

Nakonec si večer jdete zatancovat salsu, protože tanec je také léčitel 🙂

Mayský lid a jejich úcta k vesmírným bytostem 

Moc jsem se na mayské potomky těšila. Byla jsem zvědavá, jak pracují a jaká moudra si uchovali. Jejich práce je úzce provázaná s přírodou, tak jako třeba u Inků, ale zatím jsem nedošla do hloubky jejich moudrosti, kromě Mayského kalendáře, který jsme měli možnost více prozkoumat.

• 

Hned první den jsme měli možnost se potkat s José Balamem, kde jsme nakonec po tři dny jedli stará mayská jídla. Byli jsme dojatí. Rodina Josého nám vařila, ale samozřejmě jsme přiložili ruce k dílu. Prošli jsme očistným rituálem s citrusy v jejich zahradách a sadech a také si vykopali kořeny Yuky a další rostliny, které se používají hlavně na dýchací problémy.

Mimochodem, mayská kuchyně je velmi výživná a nutričně bohatá.

• 

• 

Dny strávené s Josém a jeho rodinou byly naplněním už na začátku naší cesty. Dostalo se mi léčení, které naše klasická medicína neumí. Byla to krásná práce, zvláště vidět Josého při komunikaci s přírodními elementy. Celá jeho rodina završila ten úžasný pocit přátelské a srdečné atmosféry.

• 

• 

• 

Při příležitosti tradiční mexické potní chýše – Temazcal jsem poznala mayskou kněžku – Aj’kich Larysu, která nás celým rituálem provedla. Larysa byla taková, jak si mayskou kněžku představuji.

Vycházela z ní síla, a přitom měla pokorné a laskavé oči, zároveň to byla šamanka, která vnímala každý závan větru, každý pohyb mezi námi. Na krku měla náhrdelníky, které nebyly až tak pastvou pro fyzické oči, spíš z nich naopak vycházela jakási energetická záře a síla. Její aura vyzařovala velký klid a mír, spojení se vším.

• 

Larysa mi pomohla pochopit mé fyzické bolesti, které mám od malička, na které opět naše medicína nestačila. Věděla jsem, že je to záležitost ryze duchovní, a díky jejímu rozboru mého mayského znamení opět dílky zapadly do sebe. Od takové kněžky, která je velmi propojená s přírodou bych se chtěla učit…

• 

Když jsme se setkali s Donem Charliem, hned jsem věděla, že si budeme rozumět. Je to starší mexičan, vlastnící restauraci s úžasnými pravými mexickými jídly, ale hlavně krásná duše, šaman Země.

Od začátku si naše duše sedly, povídali jsme si hned první večer o životě, samozřejmě s duchovním podtextem, bylo to i poučné a já si oddechla, že mi rozumí někdo na druhém konci světa. Měla jsem slzy v očích, stejně jako pak při našem loučení poté, co jsme spolu byli na krásné ceremonii s medicínou.

Léčení na této krásné ceremonii probíhalo celou noc, za účasti hlavního duchovního zástupce, který nám medicínu nabídl. Šaman Mara’akame Gilberto Lopéz z kmene Huichol (Wixarika) je ochránce obřadů s rostlinou Peyote a jeho posvátné písně nás v džungli provázely celou ceremonií.

A tady se dostáváme do bodu, kdy celá cesta a vše za poslední půlrok bylo završeno právě touto ceremonií a já prozřela, UCÍTILA ducha Matky Země. Víte, vědět a vnímat to jsou dvě rozdílné věci. Byl to další level toho, co jsem už dlouho vnímala, že to má větší rozměr, než jsem do té doby vnímala.

Posvátná medicína

Už samotné Mexiko je medicína. A také ukrývá v sobě jednu rostlinnou, která dokáže spojit ten reálný svět s tím duchovním. Je to kaktus Peyotl, posvátná rostlina, která je úžasný léčivý nástroj, a také otevírá vize, třeba k vaší cestě v životě.

Měla jsem úžasné prožitky, byla to ale realita, která nejde při našem vědomí normálně vidět. Až pří rozšířeném vědomí…

Viděla jsem historii planety. Viděla jsem, jak se Matka Universa zrodila na Zem. Teď jí říkáme Matka Země. Bylo to tak nádherné, že jsem cítila, jak se můj dech málem zastavil. Nejdříve jsem mluvila s Lunou, viděla mnoho různých odstínů modré barvy, jak se snáší z nebe na Zem. Ty barvy se prolínaly celou historií lidstva, až došly k přítomnosti.

Ve stínech stromů za černé noci jsem viděla svého průvodce, černého jaguára, kterého u mě viděl i José Balam a Zdeněk Ordelt, náš průvodce. Vím o něm už dlouho, že mě můj jaguár provází. Byl tam celou noc, jako strážce a zároveň ke mně promlouval, když mě něco překvapilo nebo mě mentálně vedl svými radami.

• 

• 

Začala jsem promlouvat s ohněm, který mi odpovídal na mé otázky v obrazech a pocitech. I mentálně jsem slyšela jeho hlas, jak říká kudy dál. Když jsem viděla za oponu toho, co je má další meta v tomto životě, snesl se symbol božského oka (tvar kosočtverce, pokud někdo neví) s nádhernou tyrkysově modrou barvou přímo na mě. Bylo to zasvěcení. Do čeho, to je zatím jen pro mě, ale výsledek snad v budoucích časech uvidíte.

Uvěřit v to, co člověk vidí a jak se vidí v rozšířeném vědomí, bylo v té chvíli překvapivě těžké. A uvědomění té velké síly, kterou zažíváte, rovněž. Spíš je člověk tak nádherně dojatý, že potřebuje několik dní, aby to zpracoval.

Viděla jsem přírodu dýchat a vnímala jsem, jak je s námi provázána. Ne tak, jako když jdete do lesa, uvědomujete si, že dýcháte čerstvý vzduch a vidíte nádhernou zeleň. Bylo to tak živé a reálné, že jsem nechtěla, aby to odešlo. Jsem ráda, že neodešlo úplně.

• 

• 

Stále cítím svým bytím stromy tak živé jako v těch pohádkách pro děti. Ne náhodou je píší lidé, kteří to zřejmě také tak vnímají. Věděli jste, že se stromy dýcháme najednou? Jsme jeden velký organismus. Krásné je, že mi některé vjemy zůstaly a dokážu je opět otevřít a znovu je reálně vnímat, pracovat s nimi.

Ceremonie se účastnily i různá zvířata a bytosti. Samozřejmě jen v mém světě. Ale pro mě to bylo opravdové a zůstává dodnes. Želva, která měla pod sebou celý svět, byla uprostřed ohně a celou tu historii lidstva vyprávěla v obrazech. Želvy nás podle indiánů učí, jak se k Zemi chovat.

• 

• 

Velký zajíc až nadpozemské velikosti držel svými packami mnoho zeleně a také lidstvo. Ten představoval naše předky, jak řekl Gilberto. Je také symbolem znovuzrození.

V ohni byly vidět také různé tváře a starobylé masky, včetně protáhlé lebky nahoru, které vídáme v Egyptě i Mexiku. Je to nadpozemský symbol, jiných civilizací.

Luna byla ke mně laskavá a dávala mi pocit sounáležitosti. Že jsem s ní hodně spojena mi řekla mayská kněžka Larysa a vlastně i mé duchovní jméno Selina je spojeno s bohyní měsíce.

Těžko se dají všechny ty pocity popsat, když na ně nejsou slova. V rozšířeném vědomí člověk vnímá více, než náš jazyk dokáže vyjevit.

Rozšířené vědomí se k ránu po probdělé a nádherné noci vrátilo do obvyklých kolejí, něco se však změnilo. Něco mi zůstalo. Další uvědomění, moudro, vjemy… nevím, jak to popsat.

Za tu noc, kdy jsem seděla u ohně a mluvila s ním, poslouchala jsem Gilbertův indiánský vesmírný zpěv, se toho stalo mnoho. Mnoho jsem si uvědomila a viděla i to, co mám dělat dál. Bylo to tak velké, že tomu stále nemohu uvěřit a stále se to ve mně usazuje.

Vše se nyní skládá a co zatím říci mohu je, že to bude ku prospěchu všech 🙂